Alumni association

Jedním z největších benefitů, které vám studium v zahraničí do života přinese, je network – síť známých. Vzájemně si pomáháte. Koneckonců díky tomu se top školy udržují na špici a ostatní je horko těžko dohánějí, protože existuje jakýsi uzavřený kruh, kdy pomáháte svým známým dostat se dál. Ale také se stáváte přáteli, je přirozené se poznat. Vaše alma mater je taková vaše druhá rodina, tím spíš, když jste v zahraničí daleko od své mateřské instituce.

Divili byste se, jak je systém networkingu propracovaný a systematizovaný, kolik jej tvoří databází a jak jej školy všemožně podporují už od studií samých (jak UCLA, tak Cambridge na to mají dedikované departmenty). UCLA má naprosto špičkový network po Kalifornii, ale i vcelku kvalitní mezinárodní network (v ČR však chybí, žije tu údajně všeho všudy 5 alumni, ale brzy se to změní, pracuji na tom!), zatímco Cambridge funguje dlouho a stabilně po celém světě, včetně ČR (pochopitelně nejlepší network najdete v Británii). Takže tímto směrem se nyní ubírám, docela se těším na setkání s fellow alumni.

Posted in Obecné | Comments Off

Fantazácké déjà vu

Vím, že tento blog by měl být spíše o životě v USA a Británii, popř. o cestování. Poslední dobou se však transformuje do podoby blogu o životě v ČR. Jenže i pobyt v ČR je tak trochu cestováním – tedy alespoň pro mě. Tento příspěvek dokonce pojednává o cestování v čase. Po deseti letech jsem opět vyrazil na Bitvu pěti armád.

Co to je? Jedním slovem: dřevárna. Mnoho lidí (“fantazáků” – fandů fantasy) se sjede ve fantasy kostýmech, udržuje atmosféru à la Pán prstenů a zinscenuje nějakou konkrétní akci (v tomto případě slavnou závěrečnou bitvu z Hobita). “B5A” byla moje první větší akce v mé relativně krátké fantazácké kariéře před prvým odjezdem do Ameriky. Jde o největší akci svého druhu v ČR, která se koná nepřetržitě už někdy od první poloviny 90. let. Každý rok přijede na louku u Doks nedaleko České Lípy asi 1000 lidí.

Vyrazil jsem z nostalgie a také proto, že jsem potřeboval vydechnout. Výjezd se stanem a možnost nechat mobil doma byla ideální příležitost. Aby bylo jasno, v roce 2006 bych ve svém dnešním věku patřil mezi starší účastníky, resp. blížil bych se věkovému limitu. Od té doby však byly věkové limity několikrát posunuty a posléze zrušeny úplně. Protože mnozí staří fantazáci nepřestávali jezdit (a noví přicházeli), věkový profil celé akce se natáhl (16 až 40 let, medián řekl bych okolo 24), takže já dnes nijak nevybočoval.

Vůbec celé prostředí se změnilo. Tak kupříkladu dnes si už před vstupem na louku všimnete naplněného parkoviště, zatímco v roce 2006 byl příjezd autem spíše rarita. Přiznávám, že 40 kilovou krosnu naloženou mimo jiné 6 litry vody a železným kyrysem bych už vlakem (dříve standard) táhnout nechtěl.

Jak lidé za 10 let zbohatli (nebo jen zestárli a sehnali slušnou práci, na rozdíl od studentských let), poznáte nejen na autech. Třeba úroveň kostýmů se dnes v naprosté většině blíží profesionální filmařské úrovni, zatímco v roce 2006 šlo spíše o ojedinělé kusy. Ležení dnes disponovalo hospodou (s dvěma hispter značkami točených piv, medovinou, kofolou, malinovkou a bohatou nabídkou jídel), stánek se slanými a sladkými palačinkami a čajovnu. Dříve byste našli jen tu hospodu. Točila by Plzeň a medovinu a možná (už si nevzpomínám) by nabízela nějaké klobásy. Skoro mi bylo líto, že jsem se táhl s jídlem, když jsem se mohl za stejný peníz (fantazácké akce jsou odjakživa “nekomerční”, takže ceny bývají rozumné) a lépe najíst na místě.

Celkově musím říct, že jsem se skvěle odreagoval. Nemusel jsem se navíc o nic starat. Vděčím za to zejména mé dobré kamarádce, která jezdí nepřetržitě od roku 2005, takže je v této komunitě pečená vařená. Sehnala mi celý kostým, zbraň, dopravu, místo na bydlení v historickém stanu i sociální život. Po deseti letech jsem pochopitelně s tou komunitou ztratil kontakt. Ze starých časů jsem se poznal všeho všudy se třemi lidmi, které jsem si matně pamatoval. Jedna slečna dokonce první poznala mě! Vzpomněla si dokonce na akci, odkud mě zná (z roku 2007). Nevím, zda se s těmito a dalšími lidmi, co jsem poznal, znovu setkám. Možná někdy na další akci, uvidíme.

A jak to tam vypadalo? Podívejte se, jak to zdokumentoval obrazem i slovem Daily Mail v podrobné reportáži :) Tady jsou nějaké mé fotky z našeho ležení (v bitvě jsem pochopitelně nefotil):

 

Posted in Obecné | Comments Off

Posílání lidí do háje

Nebyl jsem nikdy fanda ostentativních rozchodů. Většinou jsem se snažil o to, aby nedocházelo ke konfliktům. Ke všem kontaktům jsem přistupoval s tím, že někdy v budoucnu bych mohl potřebovat, abychom nebyli rozkmotřeni. Když už to jo nešlo, snažil jsem se konflikt neeskalovat a pokud možno zahrát do outu, prostě ho nechat vyšumět, aniž by si ten člověk na druhé straně třeba i uvědomil, že mě něčím naštval a že se už neuvidíme.

Tak dnes na tohle kašlu.

Za poslední dva týdny jsem poslal oficiálně do pr**** dva lidi. Proč? Často jsem tahal za kratší konec kvůli tomu výše zmíněnému přístupu. Čekal bych, že ti druzí ke mně budou přistupovat se stejnou obezřetností, ale tak to bohužel nebývá. Obvykle jsem se já přizpůsoboval, a to až extrémně.

Nyní jsem proto poslal do háje dva relativně dobré kontakty, a to vždy oficiálním oznámením, protože mi to jednak přišlo korektní, jednak jsem chtěl, aby jim bylo jasné, že mi něco vadí a že něco je špatně. Mimochodem, omluvu jsem stejně neobdržel ani od jednoho, byť jeden kontakt alespoň uznal, že něco udělal špatně. Takže tento přístup se vyplatil i v tom, že snad zajistil, abychom se již neviděli.

S oběma jsem něco zažil (např. výlety do zahraničí), s oběma byla zábava, oba se mohly ještě hodit. Nicméně, zaprvé jsem zjistil, že opravdu nepotřebuju více přátel a známých (tedy alespoň těch standardních, nemluvíme teď o networkingu). Mám jich dost. Většina mých současných známých mi stejně nikdy nic nepřinese. Už tedy nehodlám trpět ty vztahy, které jsou nevybalancované a kde já vkládám nepřiměřené úsilí do jejich udržování.

Radši budu trávit čas s méně lukrativními, ale osobně mně příjemnějšími lidmi. Klid má pro mě už vyšší hodnotu než jakékoli výhody, co dotyční případně mohou poskytnout, a to včetně dovolených v Hamptons nebo přístupu do korporátu – potencionálního zákazníka. Přišel jsem na to, že mi to za to prostě nestojí. Takže ve finále už je mi jedno, jak dlouho ty lidi znám, co jsem s nimi zažil nebo co mohu získat apod. Oni to také neřeší. Prostě pokud mám pocit, že ze mě ve výsledku vysávají život, končíme.

Posted in Obecné | Comments Off

Silou trhu proti kuřáckým hospodám

Toto je oficiální oznámení mé nové policy: nepůjdu do kuřácké restaurace (baru, klubu,…) nebo do restaurace, která nemá kvalitní oddělení prostor. A nedělám v tom kompromisy.

Logika: setting agenda

Vycházím z game theory. Trh má totiž dva možné vyrovnané stavy, z nichž ten kuřácký je momentálně dominantní. Proč? Protože jsme na něm začínali, není jiný důvod. Kdyby se zakázalo kouření na rok či dva a pak se opět povolilo, bude naopak dominantní ten nekuřácký stav, protože se změní standard, lidé si zvyknou.

Nyní když jde parta kuřáků a nekuřáků ven, tak i když jsou nekuřáci ve většině, v nejhorším se přizpůsobí při improvizovaném výběru hospody a vezme se zavděk i kuřáckou. Tím, že oznáním, že do kuřácké nevlezu, nabourám toto očekávání. Samozřejmě základ spočívá v tom dodržet a být nekompromisní. Nicméně zatím to funguje skvěle, takže v tom hodlám pokračovat.

Posted in Obecné | Comments Off

Moje první publikace

Tak je to tu! Kdo to kdy tušil, že první publikace s mým jménem bude o… bavlně! Ano, přátelé. Vzpomínáte na léto? Tak veřejně viditelné výsledky mé práce pro Cambridge University se konečně dostavily. Oficiální launch Cotton ARC (alias akce “Bavlna”) proběhl tedy už minulý měsíc (11. února), ale nedostal jsem se zatím k tomu o tom něco napsat. Teď bude Cambridge prezentovat výsledky na různých industry konferencích a snažit se přimět producenty (i odběratele) k udržitelné produkci (resp. odběru udržitelné produkce).

Pěstujete bavlnu udržitelně?

V létě jsem strávil celé dny načítáním studií o bavlně, interviews s experty na bavlnu od Austrálie po Severní Ameriku, sepisováním výsledků bádání a tvořením obrovského provázaného excel souboru o tom, jaké zásahy v celosvětové produkci bavlny provést a jaké budou mít dopady. A něco z té snahy konečně vyšlo veřejně.

Cambridge publikovala shrnující report a technický report vycházející z mých dat a také spustila webový nástroj www.cottontool.com, kde si můžete prohlédnout data v interaktivní formě (v rámci možností zábavné). Oba reporty si můžete stáhnout a krátké intro k projektu, na kterém jsem dělal, si můžete prohlédnout na webu univerzity.

Posted in Obecné | Comments Off

Jak se stát “asshole”?

Znáte to, když někdo jedná hrubě a má zbytnělé ego? V angličtině k označení dotyčného používám “asshole”, v češtině to v tomto kontextu nemá úplně adekvátní překlad. Lámal jsem si dřív hlavu, proč někteří lidé začnou být nepříjemní, třeba neodpoví na emaily (odpoví, až když se jim chce, a to ještě dost stroze), zkrátka se chovají jako hovada (assholes). Asi jsem přišel na to, jak se to stává.

Proč jsou assholes zejména úspěšní lidé? Nemají čas! Ok, nikdo nemá čas, ale oni jsou fakt pod extrémním tlakem. A tím to začíná. Musel jsem začít využívat některé asshole metody, abych ušetřil trochu svého času a mohl se soustředit na to podstatné.

Umíte říci ne?

Asshole s tím nemá sebemenší problém. Já s tím (kupovidu řekli byste) občas problém mám. Např. nějaký projekt vypadá zajímavě, i když nemá pro mě tak velký přínos. Plus se snažím lidem pomoci a vyhovět jim. Plus žiju jen jednou a chci si věci zkusit. V Čechách však mám už tolik aktivit, že tyto mé vlastnosti mi vůbec nepomáhají zvládat vlastní čas. Takže začínám být v tomto nekompromisní a některé aktivity nemilosrdně vyškrtávat. Pořád překonávám mentální blok (rozchody mi nikdy nešly). “Vím, že to pro tebe bude problém, když z toho teď vypadnu, ale stejně tak je problém pro mě v tom zůstávat. Nikdo nebude happy, budu to dělat formálně, ale nebudu to stíhat.” Uvědomuji si také tu důvěru a ten čas, který ostatní vložili do toho, aby mě pro něco získali. Ale bohužel… fakt se to nedá. Chtěl jsem kupříkladu učit angličtinu alespoň tři hodiny týdně, ale nestíhám to (ano, ani najít blbé tři hodiny!), takže musím zátěž snížit. Mohlo by mi být mých studentů líto. Ale bohužel, nad tím plakat nelze.

Umíte říct, co vám leží na srdci?

Asshole nemá problém vám do očí říct, co si myslí. Ačkoliv s mnohými už si neberu servítky, stále občas s lidmi jednám až moc v rukavičkách. Začínám si však všímat kradmých změn. Kupříkladu se mění to, jak přistupuju k emailům. Začaly se vytrácet pozdravy nahoře i dole, celkově méně přemýšlím nad tím, jak píšu. Proto se občas něco, co napíšu, může zdát trochu hrubé, protože jsem neinvestoval čas do toho, abych to sdělil šetrně.

Nedávno jsem měl schůzku v KV s jedním regionálním politikem ohledně možných andělských investic. Po 5 minutách jsem věděl, že je to pozér, který chce auru své nahodile získané politické pozice jen využít k tomu, aby se snadno přiživil na mých aktivitách, ale jinak že nic nemá a o investování neví lautr nic. Ze slušnosti jsem ale dokončil hodinovou schůzku. Kdybych tam šel podruhé, šel bych hned k jádru věci. Zeptal bych se, kolik je ochoten dát peněz a chtěl bych se přesvědčit, že jsou reálné. Znělo by to takto bez skrupulí fakt nepřístojně. Ale aspoň bych hned věděl, zda má cenu zůstávat. Případně bych hned odešel a neplýtval časem. Váhal jsem, zda sdělit více detailů, protože přístup dotyčného mi přišel na hraně etiky (možná za hranou), ale nechám to být takto anonymně (zatím).

Záleží vám, co si o vás ostatní myslí?

Asshole neřeší, co si o něm lidi myslí. To je jediné, s čím jsem nikdy neměl problém a v čem jsem byl vždy totální asshole. Tak aspoň s tímhle to nemám těžké. Když to budete řešit, budete akorát lidem dělat šaška. A jo, budou vás mít rádi. Ale to za to nestojí.

Posted in Obecné | Comments Off

Výuka angličtiny… jaké to je být učitelem

Poprvé jsem učil angličtinu, když jsem se vrátil do Čech poté, co jsem absolvoval v USA střední. Začalo to v podstatě náhodou, když doktorka, k níž v ČR chodím, chtěla zlepšit dcery angličtinu. Než jsem znovu odjel do Států, učil jsem individuálně nebo v malých skupinkách stabilně 13 studentů různých úrovní. Celkem se u mě za tu dobu prostřídalo alespoň 20 lidí. Některé jsem standardně doučoval (včetně třeba přípravy k maturitě), když to potřebovali. Někteří se chtěli především zdokonalit. Takové jsem měl asi nejraději, protože byli vždy velmi motivovaní a šlo jim to. Také ke mně chodili kontinuálně a učil jsem je nejdelší dobu, takže se dalo dlouhodobě plánovat a vytvořit si nějaký vztah. Jedna má studentka dokonce vyhrála olympiádu v angličtině tuším až na krajské úrovni. Netvrdím, že já nesu celou zásluhu, zdaleka ne, slečna měla fakt tah na branku a byla chytrá. To ostatně všichni. Ale i ti, kdo potřebovali jen doučovat, se snažili. Jen tím chci říct, že je super, když můžete pracovat s takovými lidmi – s lidmi, kteří skutečně mají zájem o ten předmět.

Bavilo mě to tak, že když jsem se nedávno vrátil do ČR, začal jsem o učení znovu uvažovat. Už když jsem učil před lety, měl jsem angličtinu na úrovni běžného rodilého mluvčího. Nicméně po UCLA a Cambridge mluvím přece jen o něco víc květnatě. Navíc jsem si špičkově vybrousil psaní. Celkově tedy mohu ostatním pomoci ještě více než kdysi. Takže jsem se rozhodl, že opět začnu učit alespoň několik hodin týdně.

Drazí pravidelní čtenáři, pokud víte o někom, kdo v Praze shání individuální lekce angličtiny, dejte vědět.

Posted in Obecné | Comments Off

Věci řeším po svém

V zahraničí jsem získal některé návyky, které jsem si přivezl s sebou zpět do Čech. Jsem si toho dobře vědom. Časem bych jich rád prošel více, ale začnu se dvěma: kolo byl základ logistiky v Cambridge, neformálnější přístup k lidem zase hlavní zásada komunikace v Los Angeles (i Británii, byť o něco méně).

Oblíbený dopravní prostředek: kolo

I v Karlových Varech jezdím na kole, protože jsem v Cambridge zjistil, že to není až tak těžké. Kopce jsou mýtus, v KV vůbec nejsou nějaké strmé kopce, které by se nedaly zdolat (ne, nespotím se). Infrastruktura (stojany, cyklopruhy) by šla vylepšit, ale v zásadě je použitelná (zábradlí, kam se dá kolo zamknout, se vždycky najde). Na kole se dostanu všude zhruba stejně rychle (i rychleji!) jako autobusem nebo autem (parkování!) a málokdy při tom musím vůbec vjet na silnici. Setkávám se sice s udivenými pohledy a občas i komentáři, když mě někdo spatří projet okolo v tuto roční dobu, ale nijak mi to nevadí. Lidé nejsou zvyklí na to, že se na kole dá bez problémů jezdit i v zimě, pozdě večer, během chumelenice, na sněhu apod. Nedělám to na just, ale protože to prostě dává smysl. Nehledě na výhody pro životní prostředí je to rychlé, praktické a třeba když jdu večer do hospody, nejsem závislý na tom, jak jedou autobusy. Trochu doufám, že lidé si těch výhod všimnou taky a přidají se. Je to jen o tom si zvyknout. Spoustu lidí na kole nejezdí, protože to tu prostě není standard.

Přístup k lidem: neformální, příjemný

V ČR jsem dříve řešil mnohem více věcí “silou”. Až v USA jsem si uvědomil sílu opačného přístupu (permanentní úsměv je tam king). Snažím se být na lidi příjemný, a to i když se sám necítím dobře. A pozoruji, že lidé to ocení. Když se chovám méně formálně, zjistil jsem, že to také ocení (ačkoliv se na začátku možná cítí tím přístupem trochu zmateni). Po návratu mě ta formálnost lidského kontaktu občas zaráží. Setkávám se v emailech s oslovením “Vážený pane Štréble” až příliš často a přijde mi divné odpovídat podobným způsobem (ok, ale dělám to, znám hranice). Můj styl myšlení však očekává spíše “Dear Steve”. Přiznám se, že ve velmi formálním osobním kontaktu prostě občas tápu, tak se to snažím trochu odlehčit a chovat se přirozeněji, druhá strana se obvykle brzy přidá.

Posted in Obecné | Comments Off

Mé první YouTube video

Tak ještě další self-promo, omlouvám se! Snažíme se odbourat nedůvěru lidí vůči podezřele znějícímu založení firmy zdarma, tak jsem publikoval své první video. Musím říct, že je to jednodušší, než jsem čekal. Netrvalo to dlouho vytvořit, tedy rozhodně ne tak dlouho, jak jsem si myslel, protože PowToon je skutečně jednoduchý nástroj. Videa tak krásně vysvětlí, co by jinak trvalo strašně dlouho vysvětlit. Vždy jsem se videím vyhýbal, protože mi z jakéhosi niterného důvodu bylo proti srsti mít někde veřejně svůj hlas nebo dokonce obrazový záznam. Ale postupem času u mě tahle zdrženlivost mizí. Takže zde ke kritickému zhodnocení má animovaná prvotina:

Posted in Obecné | Comments Off

Tři nabídky, které zní až moc dobře… a fakt jsou tak dobré

Znáte to, když občas vidíte někde nabídku služeb nebo zboží, která je na první pohled tak výhodná, že prostě nemůže být pravdivá? Většinou jde o scam: vždycky je tam nějaký háček nebo něco, o čem když se dozvíte, tak ta počáteční atraktivita hned zmizí. Znají to i v USA, viz fráze “too good to be true”. Nicméně já bych se rád věnoval nabídkám českým, protože Češi bývají obzvláště nedůvěřiví (a z dobrého důvodu).

1) Zakládání firem

Toto téma řeším a píšu o něm, protože se přímo týká mého podnikání. Zakládáme firmy na www.accomplied.cz a umíme to tak dobře, že náš software vám pomůže založit s.r.o. “na klíč” (tedy na míru přizpůsobenou) během 15 minut, a to kompletně online a zcela zdarma, tj. pouze za nezbytně nutné státní poplatky. Navíc zajistíme servis s tím spojený, jako např. registraci k dani a další administrativu, kterou si kdekoli jinde musíte zajistit sami. Jsme jediní v ČR, kdo to umí tak intuitivně a kdo všechen tento servis zařídí. V tomto odvětní po vás vždy chtějí poplatky za založení firmy (navrch ke státním poplatkům, které už tak jsou vysoké), je to standard. Pouze jedna firma dokáže něco podobného, co my, a jejich aplikace se té naší zdaleka neblíží (neudělá všechno a má chyby). Nicméně problém je, že lidi tomu mají problém věřit. Zní to až moc dobře. Mají pocit, že tam musí být háčky, nějaké závazky a že po nich budeme něco chtít, jen jim to neříkáme. Pravdou však je, že žádný takový háček neexistuje, nic neskrýváme a nabídka skutečně vypadá tak, jak se tváří. Jak to lidem vysvětlit a této nedůvěry je zbavit? S tím si momentálně lámu hlavu.

2) VOIP telefonování

Asi 20 firem v ČR provozuje VOIP – tedy telefonování přes internet, které však funguje a fyzicky vypadá jako normální telefonování (prostě máte telefon a normáním pevným číslem, které si navíc můžete vybrat s regionální předvolbou odkudkoli v ČR). Celé odvětví řeší podobný problém jako my. Těmto firmám se dle mého názoru ještě nepodařilo přesvědčit zákazníky, že telefonování skutečně může být extrémně levné, a to i do zahraničí (ceny okolo 1 koruny za minutu a v ČR i nižší). Proto si O2 může dovolit účtovat pořád vysoké částky, přestože VOIP přes nějakého z těchto operátorů vyjde často výrazně levněji. Navíc se s těmito menšími firmami lépe jedná a mají lepší, více indivuduální zákaznický servis. Mimochodem, odešli jsme od O2 kompletně, protože jednání s tímto operátorem je příšerné. Doufám, že se menším VOIP operátorům podaří prorazit a utnout dominanci O2 na českém trhu. Demokratizace trhu s pevným voláním a narušení monopolu O2 by všem jen prospělo.

3) Armáda

A teď si řeknete, že jsem se zbláznil. Pověst armády bohužel trpí předsudky. Armáda se změnila za 25 let demokratické republiky a oblážtě od zavedení profesionální armády. Jedním z důvodů, proč chci vstoupit do rezerv (v Čechách zajímavě pojmenovaných “aktivní zálohy”), je, že jsem zjistil, že armáda nemá žádné nevýhody. Strávíte 6 týdnů na cvičení, kde vás něco naučí a nebuzerují tak, jak bývávalo (z toho předsudky), jste za to placeni, navíc vás nakrmí, ošatí, zastřílíte si automatickými zbraněmi. Během roku pak každý měsíc dostanete drobný příspěvek (nyní 550Kč jako vojín, po schválení nového branného zákona dvojnásobek a vysokoškoláci dostanou ještě 20k ročně navíc). Poté si jdete párkrát ročně dobrodružně zatábořit na max 3 týdny, nicméně nikdy ne v kuse.  A to nejlepší: smlouvu s armádou můžete kdykoli vypovědět a druhý den už nebudete vojákem (kromě doby, kdy se zrovna nacházíte na cvičení, pak můžete vypovědět až po jeho skončení). Takže když vás to nebude bavit, můžete s tím seknout ze dne na den – žádný risk, narozdíl třeba od USA, kde vás armáda vlastní 8 let, když jste v rezervách (nelze jen tak vypovědět smlouvu). A mýtus, že vás pošlou bojovat, také není pravdivý. Bojovat chodí profesionálové (navíc dobrovolně), zálohy povolávají pouze k živelným pohromám (stalo se to zatím snad jen jednou). No není to super? Proto se hlásím taky!

Posted in Obecné | Comments Off