Fantazácké déjà vu

Vím, že tento blog by měl být spíše o životě v USA a Británii, popř. o cestování. Poslední dobou se však transformuje do podoby blogu o životě v ČR. Jenže i pobyt v ČR je tak trochu cestováním – tedy alespoň pro mě. Tento příspěvek dokonce pojednává o cestování v čase. Po deseti letech jsem opět vyrazil na Bitvu pěti armád.

Co to je? Jedním slovem: dřevárna. Mnoho lidí (“fantazáků” – fandů fantasy) se sjede ve fantasy kostýmech, udržuje atmosféru à la Pán prstenů a zinscenuje nějakou konkrétní akci (v tomto případě slavnou závěrečnou bitvu z Hobita). “B5A” byla moje první větší akce v mé relativně krátké fantazácké kariéře před prvým odjezdem do Ameriky. Jde o největší akci svého druhu v ČR, která se koná nepřetržitě už někdy od první poloviny 90. let. Každý rok přijede na louku u Doks nedaleko České Lípy asi 1000 lidí.

Vyrazil jsem z nostalgie a také proto, že jsem potřeboval vydechnout. Výjezd se stanem a možnost nechat mobil doma byla ideální příležitost. Aby bylo jasno, v roce 2006 bych ve svém dnešním věku patřil mezi starší účastníky, resp. blížil bych se věkovému limitu. Od té doby však byly věkové limity několikrát posunuty a posléze zrušeny úplně. Protože mnozí staří fantazáci nepřestávali jezdit (a noví přicházeli), věkový profil celé akce se natáhl (16 až 40 let, medián řekl bych okolo 24), takže já dnes nijak nevybočoval.

Vůbec celé prostředí se změnilo. Tak kupříkladu dnes si už před vstupem na louku všimnete naplněného parkoviště, zatímco v roce 2006 byl příjezd autem spíše rarita. Přiznávám, že 40 kilovou krosnu naloženou mimo jiné 6 litry vody a železným kyrysem bych už vlakem (dříve standard) táhnout nechtěl.

Jak lidé za 10 let zbohatli (nebo jen zestárli a sehnali slušnou práci, na rozdíl od studentských let), poznáte nejen na autech. Třeba úroveň kostýmů se dnes v naprosté většině blíží profesionální filmařské úrovni, zatímco v roce 2006 šlo spíše o ojedinělé kusy. Ležení dnes disponovalo hospodou (s dvěma hispter značkami točených piv, medovinou, kofolou, malinovkou a bohatou nabídkou jídel), stánek se slanými a sladkými palačinkami a čajovnu. Dříve byste našli jen tu hospodu. Točila by Plzeň a medovinu a možná (už si nevzpomínám) by nabízela nějaké klobásy. Skoro mi bylo líto, že jsem se táhl s jídlem, když jsem se mohl za stejný peníz (fantazácké akce jsou odjakživa “nekomerční”, takže ceny bývají rozumné) a lépe najíst na místě.

Celkově musím říct, že jsem se skvěle odreagoval. Nemusel jsem se navíc o nic starat. Vděčím za to zejména mé dobré kamarádce, která jezdí nepřetržitě od roku 2005, takže je v této komunitě pečená vařená. Sehnala mi celý kostým, zbraň, dopravu, místo na bydlení v historickém stanu i sociální život. Po deseti letech jsem pochopitelně s tou komunitou ztratil kontakt. Ze starých časů jsem se poznal všeho všudy se třemi lidmi, které jsem si matně pamatoval. Jedna slečna dokonce první poznala mě! Vzpomněla si dokonce na akci, odkud mě zná (z roku 2007). Nevím, zda se s těmito a dalšími lidmi, co jsem poznal, znovu setkám. Možná někdy na další akci, uvidíme.

A jak to tam vypadalo? Podívejte se, jak to zdokumentoval obrazem i slovem Daily Mail v podrobné reportáži :) Tady jsou nějaké mé fotky z našeho ležení (v bitvě jsem pochopitelně nefotil):

 

This entry was posted in Obecné. Bookmark the permalink.

Comments are closed.