Výuka angličtiny… jaké to je být učitelem

Poprvé jsem učil angličtinu, když jsem se vrátil do Čech poté, co jsem absolvoval v USA střední. Začalo to v podstatě náhodou, když doktorka, k níž v ČR chodím, chtěla zlepšit dcery angličtinu. Než jsem znovu odjel do Států, učil jsem individuálně nebo v malých skupinkách stabilně 13 studentů různých úrovní. Celkem se u mě za tu dobu prostřídalo alespoň 20 lidí. Některé jsem standardně doučoval (včetně třeba přípravy k maturitě), když to potřebovali. Někteří se chtěli především zdokonalit. Takové jsem měl asi nejraději, protože byli vždy velmi motivovaní a šlo jim to. Také ke mně chodili kontinuálně a učil jsem je nejdelší dobu, takže se dalo dlouhodobě plánovat a vytvořit si nějaký vztah. Jedna má studentka dokonce vyhrála olympiádu v angličtině tuším až na krajské úrovni. Netvrdím, že já nesu celou zásluhu, zdaleka ne, slečna měla fakt tah na branku a byla chytrá. To ostatně všichni. Ale i ti, kdo potřebovali jen doučovat, se snažili. Jen tím chci říct, že je super, když můžete pracovat s takovými lidmi – s lidmi, kteří skutečně mají zájem o ten předmět.

Bavilo mě to tak, že když jsem se nedávno vrátil do ČR, začal jsem o učení znovu uvažovat. Už když jsem učil před lety, měl jsem angličtinu na úrovni běžného rodilého mluvčího. Nicméně po UCLA a Cambridge mluvím přece jen o něco víc květnatě. Navíc jsem si špičkově vybrousil psaní. Celkově tedy mohu ostatním pomoci ještě více než kdysi. Takže jsem se rozhodl, že opět začnu učit alespoň několik hodin týdně.

Drazí pravidelní čtenáři, pokud víte o někom, kdo v Praze shání individuální lekce angličtiny, dejte vědět.

This entry was posted in Obecné. Bookmark the permalink.

Comments are closed.