Můj všední den

Co vlastně dělám přes léto? Nejlépe to popíšu, když vám ukážu, jak vypadá můj všední den. Takže ráno někdy kolem sedmé vstanu a po snídani zhruba kolem 8:00 až 8:30 jdu do reading roomu přečíst si čerstvé noviny. Poslední dobou čtu Le Monde, abych si trochu oprášil francouzštinu.

Kolem 8:45 nasedám na kolo a odjíždím do práce. Ano, skutečně pracuju! Proto pořád nemám moc času. Ani já jsem to nečekal. V podstatě hned poté, co jsem skončil studium, mi z našeho departmentu poslali inzerát, že jeden institut univerzity potřebuje pomoc na tři měsíce. Podmínky byly přímo skvělé. Inu dal jsem přihlášku nevěříc, že budu vybrán, protože se jim hlásila spousta lidí a samozřejmě z titulu z Cambridge tu nikomu huba nespadne… mají ho všichni. Nicméně během pár dní jsem prošel přes interview a za další tři dny začal pracovat. Šlo to skutečně rychle. Tak jsem se tedy octl v University of Cambridge Institute for Sustainability Leadership. Je to v podstatě samostatná, soběstačná jednotka – jakýsi kříženec univerzity a poradenské firmy v oboru životního prostředí a udržitelnosti. Jsem v týmu soustředícím se na půdu, vodu a biodiverzitu. Spolupracujeme se šesti velkými společnostmi na projektu zabývající se produkcí bavlny. Jak jsem skončil v tomhle a co o tom vůbec vím? Dlouhý příběh. Jakousi náhodou se v tom tématu vyznám díky jednomu z mých dvou bakalářů z UCLA zaměřenému na životní prostředí, který jsem spíš dělal jako bokovku a nevěřil, že znalosti kdy využiju. Inu stalo se, takže teď čtu tohle:

Mezi pátou a šestou se vracím domů na college. Jsem hladový, takže jdu rovnou večeřet. Snažím se taky cvičit. Jsou věci, u nichž jsem se rozhodl nedělat kompromisy, ať se děje, co se děje – cvičení je jednou z nich (druhou je v současné době čtení před spaním, více jich není). Obvykle jdu do posilovny hned po večeři. Mám ji asi 10 metrů od mé budovy, je velká tak akorát, obsahuje všechno a nikdy se na žádné náčiní nečeká. Zas takový nával tam totiž není.

Po cvičení mám pár hodin, abych udělal svou práci mimo práci (přece bych neměl JEN 9-5 zaměstnání!) nebo se podíval na televizi v Lee Room, který nyní slouží v podstatě jako můj Leeving Room:

Proto nestíhám absolutně nic napsat a až teď jsem se k tomu konečně dostal. Snažím se ten čas využít produktivně (dobře, po těch hrozných článcích si chci občas i chvíli odpočinout, takže tu telku si pustím). Nicméně čas mám fakt omezený, chci být do jedenácti v posteli. Nejsem schopný se totiž soustředit a odvést v práci požadovaný výkon, nedostane-li se mi alespoň osmi hodin spánku. Pracovní podmínky jsou skvělé po všech stránkách, nicméně mentálně je to fakt náročné a chyby si nemohu dovolit. Před spaním si však ještě přečtu nějakou kvalitní literaturu, co jsem na koleji splašil (reading room i Lee Room mají menší, avšak kvalitní kolekce s beletrií) a hurá na kutě.

 

This entry was posted in Obecné. Bookmark the permalink.

Comments are closed.