Mé první YouTube video

Tak ještě další self-promo, omlouvám se! Snažíme se odbourat nedůvěru lidí vůči podezřele znějícímu založení firmy zdarma, tak jsem publikoval své první video. Musím říct, že je to jednodušší, než jsem čekal. Netrvalo to dlouho vytvořit, tedy rozhodně ne tak dlouho, jak jsem si myslel, protože PowToon je skutečně jednoduchý nástroj. Videa tak krásně vysvětlí, co by jinak trvalo strašně dlouho vysvětlit. Vždy jsem se videím vyhýbal, protože mi z jakéhosi niterného důvodu bylo proti srsti mít někde veřejně svůj hlas nebo dokonce obrazový záznam. Ale postupem času u mě tahle zdrženlivost mizí. Takže zde ke kritickému zhodnocení má animovaná prvotina:

Posted in Obecné | Comments Off

Tři nabídky, které zní až moc dobře… a fakt jsou tak dobré

Znáte to, když občas vidíte někde nabídku služeb nebo zboží, která je na první pohled tak výhodná, že prostě nemůže být pravdivá? Většinou jde o scam: vždycky je tam nějaký háček nebo něco, o čem když se dozvíte, tak ta počáteční atraktivita hned zmizí. Znají to i v USA, viz fráze “too good to be true”. Nicméně já bych se rád věnoval nabídkám českým, protože Češi bývají obzvláště nedůvěřiví (a z dobrého důvodu).

1) Zakládání firem

Toto téma řeším a píšu o něm, protože se přímo týká mého podnikání. Zakládáme firmy na www.firmapoint.cz a umíme to tak dobře, že náš software vám pomůže založit s.r.o. “na klíč” (tedy na míru přizpůsobenou) během 15 minut, a to kompletně online a zcela zdarma, tj. pouze za nezbytně nutné státní poplatky. Navíc zajistíme servis s tím spojený, jako např. registraci k dani a další administrativu, kterou si kdekoli jinde musíte zajistit sami. Jsme jediní v ČR, kdo to umí tak intuitivně a kdo všechen tento servis zařídí. V tomto odvětní po vás vždy chtějí poplatky za založení firmy (navrch ke státním poplatkům, které už tak jsou vysoké), je to standard. Pouze jedna firma dokáže něco podobného, co my, a jejich aplikace se té naší zdaleka neblíží (neudělá všechno a má chyby). Nicméně problém je, že lidi tomu mají problém věřit. Zní to až moc dobře. Mají pocit, že tam musí být háčky, nějaké závazky a že po nich budeme něco chtít, jen jim to neříkáme. Pravdou však je, že žádný takový háček neexistuje, nic neskrýváme a nabídka skutečně vypadá tak, jak se tváří. Jak to lidem vysvětlit a této nedůvěry je zbavit? S tím si momentálně lámu hlavu.

2) VOIP telefonování

Asi 20 firem v ČR provozuje VOIP – tedy telefonování přes internet, které však funguje a fyzicky vypadá jako normální telefonování (prostě máte telefon a normáním pevným číslem, které si navíc můžete vybrat s regionální předvolbou odkudkoli v ČR). Celé odvětví řeší podobný problém jako my. Těmto firmám se dle mého názoru ještě nepodařilo přesvědčit zákazníky, že telefonování skutečně může být extrémně levné, a to i do zahraničí (ceny okolo 1 koruny za minutu a v ČR i nižší). Proto si O2 může dovolit účtovat pořád vysoké částky, přestože VOIP přes nějakého z těchto operátorů vyjde často výrazně levněji. Navíc se s těmito menšími firmami lépe jedná a mají lepší, více indivuduální zákaznický servis. Mimochodem, odešli jsme od O2 kompletně, protože jednání s tímto operátorem je příšerné. Doufám, že se menším VOIP operátorům podaří prorazit a utnout dominanci O2 na českém trhu. Demokratizace trhu s pevným voláním a narušení monopolu O2 by všem jen prospělo.

3) Armáda

A teď si řeknete, že jsem se zbláznil. Pověst armády bohužel trpí předsudky. Armáda se změnila za 25 let demokratické republiky a oblážtě od zavedení profesionální armády. Jedním z důvodů, proč chci vstoupit do rezerv (v Čechách zajímavě pojmenovaných “aktivní zálohy”), je, že jsem zjistil, že armáda nemá žádné nevýhody. Strávíte 6 týdnů na cvičení, kde vás něco naučí a nebuzerují tak, jak bývávalo (z toho předsudky), jste za to placeni, navíc vás nakrmí, ošatí, zastřílíte si automatickými zbraněmi. Během roku pak každý měsíc dostanete drobný příspěvek (nyní 550Kč jako vojín, po schválení nového branného zákona dvojnásobek a vysokoškoláci dostanou ještě 20k ročně navíc). Poté si jdete párkrát ročně dobrodružně zatábořit na max 3 týdny, nicméně nikdy ne v kuse.  A to nejlepší: smlouvu s armádou můžete kdykoli vypovědět a druhý den už nebudete vojákem (kromě doby, kdy se zrovna nacházíte na cvičení, pak můžete vypovědět až po jeho skončení). Takže když vás to nebude bavit, můžete s tím seknout ze dne na den – žádný risk, narozdíl třeba od USA, kde vás armáda vlastní 8 let, když jste v rezervách (nelze jen tak vypovědět smlouvu). A mýtus, že vás pošlou bojovat, také není pravdivý. Bojovat chodí profesionálové (navíc dobrovolně), zálohy povolávají pouze k živelným pohromám (stalo se to zatím snad jen jednou). No není to super? Proto se hlásím taky!

Posted in Obecné | Comments Off

Vzdor společenskému tlaku

Společenský tlak je zlo. Bohužel v Čechách se setkávám opravdu se silným tlakem. Více či méně úspěšně mu odolávám už od dob střední školy. Vzpomínám si, jak jsem bránil své rozhodnutí vzít si po střední gap year (rok pauza před univerzitou). Rodina nejdříve oponovala, ale nakonec pochopila. Měl jsem svou práci, měl jsem svůj projekt, měl jsem jisté přijetí na univerzitu, takže se tento v ČR neobvyklý krok nechal obhájit. Avšak o to hůře se obhajoval před zbytkem společnosti.

Problém vycházel už z toho, že jsem nemohl definovat, čím vlastně jsem. Studentem jsem v tu dobu nebyl (ačkoliv jsem se tak snažil označovat). Za podnikatele bych se sám neoznačil (ačkoliv jsem k tomu měl asi nejblíže a byl jsem tak označován). Byl jsem student na dovolené. Většině lidí to prostě nešlo do hlavy.

Snažil jsem se lidem vysvětlovat, že ten rok má pro můj rozvoj daleko větší hodnotu. Bohužel, lidé na mě nahlíželi spíše jako na břídila. Fakt, že jsem měl roční odklad na “prestižní univerzitě v USA”, brali spíše jako trapnou výmluvu, kterou jsem kryl, že jsem se zkrátka nikam nedostal. Inu, nechal jsem to být a nezabýval se tím. Ve finále to pro mě byl zatím můj nejlepší rok. Spoustu jiných lidí však, nedbaje tradic ročního volna jinde v Evropě, tomu společenkému očekávání podlehli… a často litovali.

Jsem v Čechách… a nemám s tím problém

Prožívám teď trochu déjà vu. Dokončil jsem obě školy (velmi nadpůměrně úspěšně řekl bych), pracoval jsem v Anglii na slušné pozici a teď jsem v Čechách. Plánuji tu být alespoň rok (s přestávkami) a mám pro to své důvody. Třeba chci do armády. Bum! První věc, kdy si lidé klepou na hlavu… Jenže já se neřídím předsudky, udělal jsem “due diligence” a krom toho chci jen do aktivních záloh. Také chci udělat myslivecké zkoušky a lovecký lístek (další ťuk na čelo), kapitánské zkoušky, darovat krev a tak podobně. A především, chci tu také podnikat.

Bohužel pravdou je, že v ČR pro mě není práce. Není mou ambicí skončit v nějaké “prestižní” nadnárodní společnosti typu Big 4 (PwC, KPMG, EY, Deloitte) nebo McKinsey. Mimochodem, tato nabídka práce něco vypovídá o struktuře české ekonomiky. Pokud bych měl hledat práci, poohlížel bych se opravdu v zahraničí. Já však práci nehledám (další věc, která se těžko lidem vysvětluje). Obecně je problém pro lidi skousnout, že nedokážu jasně definovat své současné povolání ani místo bydliště.

Od lidí dostávám otázky typu “Co tu děláš prosimtě?” nebo “Proč jsi tam nezůstal?” Nevím, co se jim honí hlavou. Tuším, že alespoň někteří si skutečně myslí, že vše je automaticky lepší v zahraničí, nebo že jsem se vrátil, protože jsem v zahraničí neuspěl. Stále jsem členem poradního sboru mého bývalého zaměstnavatele – Cambridgské univerzity – a s mými kolegy jsem v kontaktu. Práci bych našel, kdybych chtěl (ale nechci). Takže o neúspěchu to není…

Odpověď, proč jsem se vrátil, je pro některé nepochopitelná: protože se mi v Čechách vcelku líbí a je to pro můj byznys ideální místo, kde začít. “Cože?! Čechy pro byznys?!” a “Někomu, kdo byl v zahraničí, se v ČR líbí natolik, že se chce vrátit?!” Přijde mi, že lidé berou jako prohru, že se někdo vrátí do Čech. Zaprvé, nemohu s jistotou říci, že jsem se vrátil do Čech. Jsem tu teď a užívám si to tu… zatím. A zatím tu hodlám být, než mě to omrzí. Zadruhé, i kdybych se vrátil, nemám s tím problém. Nejsem nějaký velký národovec, to vůbec ne. Nerozhoduji se však na základě očekávání druhých, ale na základě subjektivní spokojenosti. A zatím jsem spokojený.

V závěru bych řekl, že to prostředí negativní vůči návratu krajánků škodí Čechám i Čechům. Lidé, kteří se vrátí, mohou zlepšit i životní situaci ostatních. Když mi radíte, abych odjel, tak proč tu jste vy? Faktem je, že spoustě lidí se v Čechách líbí, ale nepřiznají to. Podmínky v ČR nejsou zdaleka na emigraci. Ba co víc, rok co rok se zlepšují (mohu dosvědčit, když jsem se periodicky vracel a mohl jsem věci hodnotit s jistým odstupem). Vím, že jedním článkem tento pesimistický přístup vůči návratu nezměním. Nicméně rád bych, aby toto byl alespoň začátek.

Posted in Obecné | Comments Off

Bordel a plíživá pasivní agresivita na MZV

Když bydlíte dlouhodobě v zahraničí, máte právo volit u příslušného zastupitelského úřadu, kde vás zapíšou na zvláštní seznam voličů. Pokud občas čtete tento blog, možná si vzpomínáte, že jsem se na konzulátu v LA několika voleb účastnil. Před odjezdem z LA jsem však zapomněl vyřešit důležitou věc, a sice vyškrnutí z toho výše zmíněného seznamu. Jsem nyní zapsán k volbám jen v LA, v ČR tedy nemůžu volit (ani v obecních volbách ne, prostě vůbec). Samozřejmě bych to mohl v nejhorším zařídit osobně. Ačkoliv do LA zase za pár dní jedu, tak se mi nechtělo to tam muset řešit. Rozhodl jsem se tedy zařídit vše na dálku, jak mám v oblibě, a pomoci tak opět zpružnit zkostnatělý český systém komunikace s úřady. A zde začíná má anabáze:

Pasivně agresivní konzulát

Na stránkách jednotlivých zastupitelských úřadů najdete, jak se nechat zapsat a vyškrnout. Nicméně informace se liší úřad od úřadu. Z informací jsem však pochopil, že tyto žádosti lze vyřídit na dálku, nemají žádou pevnou formu, dokonce není třeba ani ověřený podpis. Konzulát v LA neuvádí informace vůbec. Domnívaje se, že email s elektronickým podpisem musí stačit, jsem se však ze slušnosti rozhodl poslat email, předtím než pošlu samotnou žádost, a informovat se:

[B]ylo by prosím možné mě vyškrtnout ze zvláštního seznamu voličů a zaslat potvrzení na mou adresu v USA? Žádost mohu podepsat kvalifikovaným elektronickým podpisem a poslat Vám ji mailem. V listopadu sice pojedu do USA, ale nevím, zda bych stihl zajet na konzulát toto vyřídit. Proto pokud by to šlo takhle na dálku, bylo by to super.

Aby bylo jasno, Česká republika má zákony, které staví kvalifikovaný elektronický podpis na roveň podpisu ověřenému a státní správa takové dokumenty musí přijímat – souhrnně se tyto zákony nazývají e-government. Počítal jsem s tím, že dostanu odpověď ve smyslu “Ano, pošlete.” A hotovo. Ó jak jsem se mýlil!

Dovolujeme si Vás tímto informovat, že žádost o vyškrtnutí voliče ze zvláštního seznamu voličů může být písemná nebo ústní. Ústně může volič požádat o vyškrtnutí pouze při osobní návštěvě zastupitelského úřadu. Písemná žádost je dostačující, pokud je zaslána poštou nebo faxem (číslo viz níže). Podpis voliče na žádosti o vyškrtnutí není nutno úředně ověřovat.

Pokud nám tedy žádost zašlete faxem, není problém Vám vyhotovené potvrzení zaslat na jakoukoli adresu, kterou ve své žádosti uvedete.

Oni chtějí zaslat žádost faxem. Jaký je problém si vytisknout email, zvláště pak když nechtějí ani ověřený podpis? Inu odpověděl jsem:

[D]ěkuji za Vaši odpověď, ale není mi z ní zcela jasné, proč je fax dostačující, zatímco email nikoli? Obě technická řešení splňují nároky písemné žádosti. Jediný rozdíl je, že v případě faxu už tomu bude alespoň 5 let, co jsem jej použil naposledy… ani nevím, kde bych ho dnes hledal. Ač, jak říkáte, to není vyžadováno, pokud žádost podepíšu kvalifikovaným certifikátem (který státní správa ze zákona přijímá jako ekvivalent podpisu ověřeného), žádost svým zabezpečením a jasnou identifikací žadatele překonává fax po všech stránkách. Předpokládám, že pro upřednostňování faxu máte nějaký důvod a chtěl bych ho akorát pochopit. Zatím mi přijde, že toto by se mělo (dle zdravého rozumu i dle platných zákonů týkajících se e-governmentu) dát vyřešit po emailu.

A tady začíná ta pasivní agresivita. Bylo mi řečeno, že na email “nedopatřením” zapomněli a abych podal žádost na podatelně MZV.

děkujeme za Váš email.
Máte pravdu, možnost Vámi uvedené formy zaslání v našem výčtu nedopatřením chyběla, za což se omlouváme.
Dovolujeme si Vás tímto informovat, že v případě zprávy doručované formou elektronické pošty se zaručeným elektronickým podpisem je třeba takovou zprávu zaslat nikoli na náš úřad, ale na MZV ČR.

Tajemný pán z MZV

Inu jak mi bylo doporučeno, tak jsem i učinil. Použil jsem vzor žádosti o vyškrtnutí z ambasády v Káhiře, učinil elektronické podání na podatelně a čekal, co se stane. Dnes mi volal jakýsi pán z MZV. Zmínil, že tuto záležitost archaicky upravuje volební zákon a že se to holt řeší takhle osobně nebo písemně faxem či dopisem. Navrhl, že jediná alternativa je poslat dopis. To nechci (jednodušší už zajít tam osobně, což tedy taky nechci, já chci E-MAILEM). Moc jsem mu nevěřil, ale neoponoval jsem. Musel jsem navíc působit do telefonu poněkud zmateným dojmem, protože mě v 8:30 probudil (jsem si holt přispal po náročném pondělku!).

Avšak po probuzení, snídani a prostudování příslušné právní normy (ha, to už jste fakt nečekali!) jsem dospěl k závěru, že volební zákon řeší pouze zápis, nikoli vyškrtnutí (a i zápis by mělo být možné provést elektronicky). Navíc si můžu na konzulátě elektronicky vyžádat i volební průkaz a oni by mi ho museli poslat (zákon je zákon!). Dále jsem zjistil, že například pokrokově smýšlející velvyslanectví v Londýně žádosti o vyškrtnutí přijímá přesně v té formě (pdf s elektronickým podpisem), v jaké jsem já tu mou podal na podatelnu. Inu volal jsem pánovi zpět!

Snažil jsem se být milý, nevytahovat paragrafy apod. a zbytečně čeřit vody, nicméně nezabralo to. Setkal jsem s dalšími projevy pasivní agresivity. Pána asi naštvalo, že jsem se nespokojil s dopisem (no nespokojil, já to chci řešit E-MAILEM!). Zmínil jsem volební zákon, pán opáčil, že se jedná o interní nařízení. Příslušné interní nařízení jsem neviděl, ačkoliv jsem se vyjádřil v tom smyslu, že bych ho rád viděl. Když jsem naznačil, že je možné, že státní správa třeba nekoná správně, pán se začal dušovat, že volby dělá už 15 let. Ačkoliv pán projevoval jisté znaky ochoty, neměl jsem z hovoru dobrý pocit. Cítil jsem, že ho svými požadavky obtěžuji. Pokusil jsem se vysvětlit, proč to dělám (z principu). “Nevím, co bych Vám na to řekl”, odpověděl mi, a dodal, že je to třeba upravit, ale zatím to funguje takhle. Nakonec jsme skončili u toho, že neví, proč mu má žádost přistála na stole, že paní, co mu ji přeposlala, tam zrovna není a nemůže se jí dovolat, a že žádost odfaxuje do LA :-)

V zájmu veřejného zájmu!

Těžko soudit, zda vnitřní pravidla MZV odporují zákonu, protože jednak jsem neviděl vnitřní pravidla (skoro bych  řekl, že je to jen nepsaná praxe, ne pravidla, ale mohl bych položit dotaz dle zákona o svobodném přístupu k informacím, že ano), jednak zákony ohledně e-governmentu jsem do detailu také nečetl (četl jsem pouze výklad Ministerstva vnitra, viz výše zmíněný odkaz). Nicméně ze zkušenosti se státní správou vím, že zajetá praxe je v očích úředníka mnohdy nadřazena zákonu. Ať je to jak chce, hájím veřejný zájem (v této fázi už fakt ne můj vlastní zájem). O tom, jak probíhá výuka státní správy ve využívání prostředků elektronické komunikace, vás samozřejmě budu nadále informovat.

Update 15. prosince: nakonec jsem se zastavil na konzulátě a nechal se vyškrtnout po ústní žádosti, protože po příjezdu jsem v poště žádné potvrzení nenašel… takže asi tak.

Posted in Obecné | Comments Off

Můj všední den

Co vlastně dělám přes léto? Nejlépe to popíšu, když vám ukážu, jak vypadá můj všední den. Takže ráno někdy kolem sedmé vstanu a po snídani zhruba kolem 8:00 až 8:30 jdu do reading roomu přečíst si čerstvé noviny. Poslední dobou čtu Le Monde, abych si trochu oprášil francouzštinu.

Kolem 8:45 nasedám na kolo a odjíždím do práce. Ano, skutečně pracuju! Proto pořád nemám moc času. Ani já jsem to nečekal. V podstatě hned poté, co jsem skončil studium, mi z našeho departmentu poslali inzerát, že jeden institut univerzity potřebuje pomoc na tři měsíce. Podmínky byly přímo skvělé. Inu dal jsem přihlášku nevěříc, že budu vybrán, protože se jim hlásila spousta lidí a samozřejmě z titulu z Cambridge tu nikomu huba nespadne… mají ho všichni. Nicméně během pár dní jsem prošel přes interview a za další tři dny začal pracovat. Šlo to skutečně rychle. Tak jsem se tedy octl v University of Cambridge Institute for Sustainability Leadership. Je to v podstatě samostatná, soběstačná jednotka – jakýsi kříženec univerzity a poradenské firmy v oboru životního prostředí a udržitelnosti. Jsem v týmu soustředícím se na půdu, vodu a biodiverzitu. Spolupracujeme se šesti velkými společnostmi na projektu zabývající se produkcí bavlny. Jak jsem skončil v tomhle a co o tom vůbec vím? Dlouhý příběh. Jakousi náhodou se v tom tématu vyznám díky jednomu z mých dvou bakalářů z UCLA zaměřenému na životní prostředí, který jsem spíš dělal jako bokovku a nevěřil, že znalosti kdy využiju. Inu stalo se, takže teď čtu tohle:

Mezi pátou a šestou se vracím domů na college. Jsem hladový, takže jdu rovnou večeřet. Snažím se taky cvičit. Jsou věci, u nichž jsem se rozhodl nedělat kompromisy, ať se děje, co se děje – cvičení je jednou z nich (druhou je v současné době čtení před spaním, více jich není). Obvykle jdu do posilovny hned po večeři. Mám ji asi 10 metrů od mé budovy, je velká tak akorát, obsahuje všechno a nikdy se na žádné náčiní nečeká. Zas takový nával tam totiž není.

Po cvičení mám pár hodin, abych udělal svou práci mimo práci (přece bych neměl JEN 9-5 zaměstnání!) nebo se podíval na televizi v Lee Room, který nyní slouží v podstatě jako můj Leeving Room:

Proto nestíhám absolutně nic napsat a až teď jsem se k tomu konečně dostal. Snažím se ten čas využít produktivně (dobře, po těch hrozných článcích si chci občas i chvíli odpočinout, takže tu telku si pustím). Nicméně čas mám fakt omezený, chci být do jedenácti v posteli. Nejsem schopný se totiž soustředit a odvést v práci požadovaný výkon, nedostane-li se mi alespoň osmi hodin spánku. Pracovní podmínky jsou skvělé po všech stránkách, nicméně mentálně je to fakt náročné a chyby si nemohu dovolit. Před spaním si však ještě přečtu nějakou kvalitní literaturu, co jsem na koleji splašil (reading room i Lee Room mají menší, avšak kvalitní kolekce s beletrií) a hurá na kutě.

 

Posted in Obecné | Comments Off

Tak jsem Master

Ale byl to hardcore. První dva trimestry jsem si říkal, že je to docela v pohodě, nikdo po mně nic nechce. Nicméně pak to přišlo. Tolik věcí se odevzdávalo, že jsem si neodpočinul. Na rozdíl od UCLA, kde se odevzdávalo průběžně, tady se všechna práce odkládá až do posledního trimestru. Jen co jsem odevzdal eseje, na kterých jsem dělal snad 10 hodin denně, tak jsem se začal učit na zkoušky. Skoro jsem ani nechtěl s nikým mluvit, aby mi zbytečné informace od kamarádů nenaředily důležité informace na zkoušky. Je něco jiného, když na top škole soutěžíte se spoustou lidí, co se na ni dostali a když na top škole soutěžíte se spoustou lidí, kteří přišli z top škol a byli tam nejlepší. Takže jsem byl dost pod tlakem. Nakonec jsem to dal, výsledky dorazily, jsem spokojený. Mimochodem na rozdíl od USA tady dávají dost krutou zpětnou vazbu. Fakt vás nešetří.

18. července mě čeká graduation (promoce?) v místním tradičně tradičním duchu. Říkal jsem si, že bych rád publikoval více, ale prostě na to není čas ani poté, co jsem tak nějak skončil. Nechají mě bydlet na koleji až do září, takže alespoň konečně můžu více využít možností, které kolej nabízí.

Posted in Obecné | Comments Off

Vítejte v Cambridge

Je libo šachy, čerstvé noviny a magazíny z několika zemí nebo snad pro radost nějakou tu beletrii? Čerstvě namletá káva k tomu je samozřejmostí. Jak vidíte, mí drazí čtenáři (vy, co sem ještě zabrousíte poté, co jsem nic nepostnul uherský rok), dobře se tu odpočívá. Po akademicky produktivní práci je málokdy vůle něco dalšího produktivního tvořit. A protože obvykle píšu o tom, co zrovna dělám (a nejzajímavější to bylo na začátku, když jsem Cambridge prozkoumával), tak sem paradoxně dávám jen takovýhle odpočinkový post. Ale normálně skutečně studuju!

Obrázek je ze společenské místnosti, kterých máme na koleji několik, ačkoliv každá místnost se trochu liší. Jen pro info Cambridge se skládá z asi třiceti kolejí, což jsou de facto komunity lidí, nicméně každý z jiného oboru. Kolej je vaše velká rodina po dobu, co studujete na Cambridge. Na koleji se krom přespávání odehrává podstatná část vašeho společenského života… a také odpočinku.

Posted in Obecné | Comments Off

Stále za velkou louží!

Poslední post z června? Vím, měl bych se o ten blog starat lépe, ale neměl jsem na to moc času. Takže jen krátká rekapitulace, co se stalo od té doby:

  • V pátek 13.6. jsem absolvoval UCLA a získal oficiálně vysokoškolské vzdělání: BA International Development Studies a BA Geography / Environmental Studies.
  • V sobotu 14. 6. jsem se ostříhal na 2mm (vlasy mi dodnes úplně nedorostly, špatně jsem to tehdy spočítal).
  • V pátek 15.6. jsem odletěl do Lisabonu a o tři dny později na Madeiru, kde jsem se nalodil na desetimetrovou plachetnici.
  • V pondělí 23.6. jsem na té plachetnici společně s jedním profesorem fyziky z UCLA odjel směr Francouzská Guyana.
  • Asi o 26 dní později jsme tam dorazili. Ztratil jsem cestou ponětí o čase, takže data už psát nebudu.
  • Pak jsme strávili ještě další měsíc v Jižní Americe, navštívili ještě Surinam a Guyanu, kde jsem se vylodil a nasedl na letadlo do Trinidadu.
  • S dalším obsahem v mezidobí vás zatěžovat nebudu. Je myslím zajímavý, ale zabíral by zbytečně místo.
  • 4. října jsem z LA přeletěl do Cambridge, UK.

Čili ve zkratce: jsem stále za velkou louží, i když tedy mnohem blíž Starému kontinentu, než jsem byl předtím. Dělám teď MPhil in Development Studies na University of Cambridge (čili opět politická ekonomie, zeměpis jsem z větší části pověsil na hřebík, i když ty zvířátka a stromky mi budou chybět). Zvykám si na nový šatník (flipflopy, kraťasy a tričko tu nefrčí) a taky na to, že místo 300 dní sluníčka dostaneme všechna roční období v jednom dni. Nejsem si tedy úplně jistý, jestli 4 in 1 je tak dobrý deal, jak to zní. Stále s sebou nosím deštník poté, co mě jeden den déšť zcela zaskočil. Vejdete do přednáškové místnosti, když svítí slunce, obloha bez mráčku a je pomalu na tričko. O hodinu později vylezete, je zataženo a prší. Večer přestane pršet, ale tak se ochladí, že vám jde pára od pusy. Trochu mě bolí v krku. Navíc topení nám pouští pouze dvakrát denně vždy od 6 do 11, protože šetříme energií ve snaze vyhrát celouniverzitní soutěž o nejekologičtější college. Takže mrznu i ve svém pokoji, ale co by člověk pro vítězství neudělal, že… Dnes jsem si konečně koupil kabát a šálu. A pak že počasí je nudné! Není divu, že se o něm Britové pořád nadšeně baví.

Posted in Obecné | Comments Off

Sage Hill Restoration

This blog does not normally run in English (Czenglish maybe). Nevertheless, I am deviating from the rule now because this article is part of a project for my Forest Ecosystems class and most people at UCLA haven’t learned Czech yet (I am sure that’s something they’ve always wanted to do). Since I know, my dear regular readers, that you all had to endure years of long boring English lessons in school (and I sympathize!), you might as well consider this a refresher course.

As my stay at UCLA is nearing close, I am glad that I can finally present here a relatively engaging illustration of what a team project in a UCLA class might also look like. The students in the class were split into many small groups and given different tasks that would help restore an environmentally valuable site at UCLA. To document that we have actually done it, we were required to publish a blog post. So when this opportunity came up, I seized it to show the fruits of our labor to audiences over the ocean.

What is Sage Hill?

UCLA campus is a piece of nature in the middle of a city, the paths on campus are fringed by trees, squirrels are running around… But many plants are actually not native to Southern California. They were brough in from many different parts of the world (e.g. eucalyptus trees from Australia, palms from Mexico,…) because pretty much everything will grow here. There is, however, one last patch of native vegetation remaing at UCLA. Unfortunately, Sage Hill is a place squeezed between the dorms and Sunset Boulevard and has barely made it to the 21st century. It could have been developed, but the Chancellor decided not to do so (for which we all thank him!). Still, it has been neglected and needs a lot a of work to weed the non-native plants and cover the old tracks of development. The  place looks mostly nice, but a certain part of Sage Hill – the riparian area – actually looks like an old construction site. There are a few trees (sycamores) among mounds of dirt on compacted, littered soil that is partly covered by non-native weeds and partly just bare. According to the official website, Sage Hill contains the highest diversity of native flora and fauna on campus. And that’s worth saving, eh? So as part of our class, our group was given the assignment to plant a few natives on a plot of land in this riparian area. At the end of the day, Sage Hill will hopefully have trails, signs with descriptions, benches, and native vegetation everywhere, so that us hardworking students seeking relaxation can hang out there.

The process

1) We were assigned a 10m X 10m plot that was covered with weeds.

2) Non-native vegetation (mostly mustard plants and grasses) was removed and new soil brought in.

3) A nearby Grow Native Nursery provided us with native flowers. We had five pots, these were the species:

  • 2x Artemisia douglasiana (Mugwort) is a shrub that grows to 5 feet in height and has grayish greenish leaves. It was used as a native cure for poison oak and grows in sun and shade. The mugwort goes dormant when dry. The plant is aromatic. Family: Asteraceae
  • Mimulus aurantiacus (Bush Monkeyflower) is a woody shrub that grows up to 4 feet tall. It has light sticky green leaves and coral colored blooms. The plant grows in full sun, which is prevalent on Sage Hill and was chosen as a native plant that is drought tolerant. Family: Phrymaceae
  • Mimulus cardinalis (Santa Cruz Island Gold Monkeyflower) grows to 2 feet tall and is a deciduous plant. It grows in moist conditions (so it would be good for a riparian area) and grows in full sun. Family: Phrymaceae
  • Salvia apiana (White Sage) is an herbaceous shrub that grows to 4 feet tall and has silvery-gray leaves. The plant is aromatic and was used by Native Americans medicinally. It is drought tolerant and grows in full sun. Family: Lamiaceae

4) Then we toiled to help accomodate these plants in their new home. We dug holes, brought water, some more decent soil, and planted and planted…

5) And then we were taking one picture after another.

Credits

I would like to thank my group for providing me with valuable materials and help. Special credits also go to those brave ones who went digging at 1pm on a hot California day. Maybe we should really have gone in the morning…

Group 25 in alphabetical order: Ellisa Hannah Soberon, Byungchan Son, Jackson Christopher Springer, Margot Maru Stert, Steve Strebl, Nilufar Atash Taeed, Farzad Ali Taheri, Ayumi Jessie Takahashi, Zi Jie Tan

Posted in Obecné | 2 Comments

Můj poslední class!

Tak je to tady! Právě jsem dorazil domů z mého posledního classu na UCLA – final exam z Forest Ecosystems.

Je to svým způsobem i trochu děsivé. Zkracuje se doba, po kterou vím, co budu zřejmě dělat a kde budu. Na střední jsem věděl, že až do maturity budu na střední. A tušil jsem, že půjdu na VŠ. Pak jsem se dostal na UCLA a věděl jsem, že následujících pár let budu na VŠ. Do maturity ČR, pak USA – to bylo vcelku jasné vždy s výhledem na alespoň 3 roky dopředu. Ještě před pár měsíci jsem ale zažíval nejistotu, co vlastně budu dělat a kde se budu nacházet poté, co skončím UCLA. Pak jsem se dostal na Cambridge. Tak tím jsem získal další rok. Ale v tuto chvíli pouze znám svůj program na následující rok a dál absolutně netuším – to tu zatím nebylo. Existují minimálně 4 destinace, kde bych mohl skončit poté. Každopádně zatím i nadále zůstávám někde “za velkou louží” – mimo ČR.

Posted in Obecné | Comments Off