Pár věcí, co v 21. století nechápu

Je rok 2013. Existuje mnoho běžně dostupných vymožeností, které usnadní člověku život. Lámu si občas hlavu nad tím, proč je lidé nepoužívají. Proč je nepoužívají, když prakticky neexistují nevýhody, zatímco výhody dle mého bijí do očí? Je za tím jakási nedůvěřivost vůči novému? Kulturní předsudky? Nebo prostě jen “zvyk jako železná košile”? Níže popisuji 4 z mnoha příkladů, nad kterými občas nechápavě přemítám.

Kreditní karty – proč je nepoužívá každý?

Je tak malá, že ani nemusíte nosit peněženku – nic se vám neboulí na kapse (a když se zkalíte a ztratíte jí, nepřijdete o peníze). Stojíte u pokladny, projedete kartu a jdete. Není to úžo? Nehledáte peníze. Nepočítáte nikdy drobné. Nepadají vám mince. Jednou za měsíc vám přijde pohodlné vyúčtování (dle libosti na email nebo poštou), kde přehledně vidíte, co jste kdy a kde utratili. Platby hotovostí si takhle krásně na jednom papíře zkontrolujete jen těžko. Ani o následnou platbu se nemusíte starat, stačí nastavit inkaso a banka si příslušný obnos stáhne sama.

Mnozí bloudi se naivně domnívají, že za platby kartou platí poplatky. Naopak, banky často dávají i cashback, takže třeba 2% z každé útraty dostanete zpět. Máte de facto permanentní slevu na všechny nákupy. Často neplatíte ani za vedení karty. Poplatek je obvykle odpuštěn, pokud kartu používáte. Tímto motivačním schématem se banky snaží přesvědčit své nepoučené nedůvěřivé zákazníky, aby je používali.

Karta se dá zablokovat jednoduše online. Navíc má nastavený limit a normální člověk si ji obvykle za pakatel u banky i pojistí, takže v případě ztráty či krádeže se nestane, že byste přišli o peníze. Mnozí si také pletou debetní kartu – berete peníze ze svých peněz, co jste si uložili na váš účet – a kreditní kartu – platíte penězi banky. Ty si de facto půjčujete a obvykle jednou za měsíc, ale často za delší časový úsek, bezúročně splatíte. Zní to nedůvěřivým Čechům až moc dobře? Tak to je. Jsme v 21. století. Ve Švédsku je přijímají i pro dary v kostele.

Datové schránky – proč tak neřeší byrokracii každý?

Aniž bych hodnotil finanční stránku věci, český stát udělal malý zázrak, když už někdy v 90. letech položil základy e-governmentu. Datová schránka je v podstatě takový oficiální email. Přihlásíte se a posíláte s ní zprávy. A taky je dostáváte. Akorát dle zákona má její použití zcela stejný efekt jako osobní návštěva s občankou. Už 3 roky jsem nemusel nikam osobně. Ideální zejména na daňová přiznání: vyplním je doma online v aplikaci Ministerstva financí, která mě blbuvzdorně naviguje. Navíc má přiznání i zkontroluje, takže v nich nemám chyby. Následně je uložím na disk a odešlu na příslušný finanční úřad. Nečekám nikde ve frontě, nikam nemusím ani chodit, nepoužívám papíry – nedělám si byrokracii těžší, než je.

Elektronické podpisy – proč je nepřijímá každý?

Na rozdíl od datovek, které stát poskytuje zdarma, se za elektronický podpis musí platit asi 400Kč ročně a aby člověk naplno využil potenciál elektronických podpisů, potřebuje ještě Adobe Acrobat (ne jen Reader), což už se může trochu prodražit. Nicméně ta investice se rozhodně vyplatí. Potáhnete myší v pdf dokumentu a hotovo – právně jako kdybyste právě nechali u notáře ověřit podpis (jedno ověření stojí 30Kč a musíte někam kvůli tomu jít). Elektronické podpisy mají v jednání s úřady stejný účinek jako datové schránky – jako kdybyste šli osobně.

Podávám většinu dokumentů přes datové schránky, ale podpisy jsou super třeba na cestách (když zapomenu heslo do datovky) nebo na plné moci a jakékoliv jiné dokumenty, kde je třeba ověřený podpis nebo nějaké ověření mé identity. Díky elektronickým podpisům zvládnu založit firmu v ČR z Kalifornie, aniž bych musel z bytu. Jinak bych musel za $13 ověřovat na konzulátu, což je sice pro mě 10 minut pěšky, ale mnozí jiní by museli i 1000km.

Proč je pořád mnoho soukromých subjektů v ČR nebere jako ekvivalentní formu osobního jednání? Uznává je i stát pro věci úřední a s mnohem vyšší závažností. Navíc jsou oproti běžným podpisům prakticky nezfalšovatelné.

Poštovní korespondence – proč se ještě vůbec používá?

Nedávno jsem vypovídal sídlo jedné mé organizace, kterou stěhuji na jinou adresu. Elektronicky jsem podepsal dokument a poslal ho emailem. S alibistickou předtuchou jsem se otázal, zda to tak bude stačit, že poštou budu posílat dokument zcela identický, jen ho někdo vytiskne. Dostal jsem odpověď, abych dokument poslal ještě poštou.

Nač ta „formálnost?“ napadlo mě. Vždyť poštou nezískají nic navíc v porovnání s emailem – žádné potvrzení nebo cokoliv jiného. Vlastně i nepodepsaný dokument poslaný emailem by z hlediska právní hodnoty vyšel stejně jako pošta.  Tak proč to chtějí? Nemají tiskárnu? Inu učinil jsem, poslal jsem dokument mailem do ČR, dotyčný ho vytiskl, dal do obálky a poslal. Získali pouze na tom, že ušetří za papír. Ztratili tři dny času.

Chápete to?

This entry was posted in Obecné. Bookmark the permalink.

One Response to Pár věcí, co v 21. století nechápu

  1. Zevla says:

    Na kreditní kartě je blbé to, že používáš cizí peníze. Může se stát, že si vesele nakupuješ a pak se ti stane, že nedostaneš prachy, který jsi měl dostat (už jsem z někoho lámala svý peníze víc než dva měsíce), a jseš v háji, protože to nestihneš splatit a máš pak platit nekonečný úroky. (Teda aspoň na kreditní kartě, kterou jsem si byla nucena založit, jsou dost šílený). Platební karta, kde bereš jen a jen ze svého, je naopak fajn.