Věci řeším po svém

V zahraničí jsem získal některé návyky, které jsem si přivezl s sebou zpět do Čech. Jsem si toho dobře vědom. Časem bych jich rád prošel více, ale začnu se dvěma: kolo byl základ logistiky v Cambridge, neformálnější přístup k lidem zase hlavní zásada komunikace v Los Angeles (i Británii, byť o něco méně).

Oblíbený dopravní prostředek: kolo

I v Karlových Varech jezdím na kole, protože jsem v Cambridge zjistil, že to není až tak těžké. Kopce jsou mýtus, v KV vůbec nejsou nějaké strmé kopce, které by se nedaly zdolat (ne, nespotím se). Infrastruktura (stojany, cyklopruhy) by šla vylepšit, ale v zásadě je použitelná (zábradlí, kam se dá kolo zamknout, se vždycky najde). Na kole se dostanu všude zhruba stejně rychle (i rychleji!) jako autobusem nebo autem (parkování!) a málokdy při tom musím vůbec vjet na silnici. Setkávám se sice s udivenými pohledy a občas i komentáři, když mě někdo spatří projet okolo v tuto roční dobu, ale nijak mi to nevadí. Lidé nejsou zvyklí na to, že se na kole dá bez problémů jezdit i v zimě, pozdě večer, během chumelenice, na sněhu apod. Nedělám to na just, ale protože to prostě dává smysl. Nehledě na výhody pro životní prostředí je to rychlé, praktické a třeba když jdu večer do hospody, nejsem závislý na tom, jak jedou autobusy. Trochu doufám, že lidé si těch výhod všimnou taky a přidají se. Je to jen o tom si zvyknout. Spoustu lidí na kole nejezdí, protože to tu prostě není standard.

Přístup k lidem: neformální, příjemný

V ČR jsem dříve řešil mnohem více věcí “silou”. Až v USA jsem si uvědomil sílu opačného přístupu (permanentní úsměv je tam king). Snažím se být na lidi příjemný, a to i když se sám necítím dobře. A pozoruji, že lidé to ocení. Když se chovám méně formálně, zjistil jsem, že to také ocení (ačkoliv se na začátku možná cítí tím přístupem trochu zmateni). Po návratu mě ta formálnost lidského kontaktu občas zaráží. Setkávám se v emailech s oslovením “Vážený pane Štréble” až příliš často a přijde mi divné odpovídat podobným způsobem (ok, ale dělám to, znám hranice). Můj styl myšlení však očekává spíše “Dear Steve”. Přiznám se, že ve velmi formálním osobním kontaktu prostě občas tápu, tak se to snažím trochu odlehčit a chovat se přirozeněji, druhá strana se obvykle brzy přidá.

This entry was posted in Obecné. Bookmark the permalink.

Comments are closed.